11.jpg

Institut psychoanalytické párové a rodinné terapie

Institute of Psychoanalytic Couple and Family Therapy

Historie IPPART

V oblasti manželské a rodinné problematiky u nás  dlouho dominovaly tzv. poradenské, instruktivní přístupy zaměřené na chování ( z nich nejpopulárnějším  se stal přístup M.Plzáka). Fantazie o vševědoucím odborníkovi, jenž po způsobu medicíny diagnostikuje a  poradí správné postupy chování, jejichž dodržování  povede ke štěstí, je pro řadu lidí velmi přitažlivá. Lidé kteří navštívili poradnu, nebo si přečetli rady odborníka v knize, nebo časopisu, vědí, že dodržení takových rad není vůbec jednoduché, často se zcela příčí hodnotám a pocitům jedince. Jde  o iluzi, že je možné najít vědoucího odborníka, který „objektivně" diagnostikuje (jako lékař) problém klienta a poskytne správnou radu (lék). Poradci rady dávali a ty občas -většinou jen velmi omezeně-pomáhaly. Ale poradce, který nechápe  nevědomé významy a nevědomou dynamiku vztahu klientů, „střílí" nazdařbůh podle své osobní zkušenosti  a povrchního porozumění. Kopřiva ((Praha 1988),  vystihl naše motivace k terapii takto: „ Nezřídka však cítíme, že klientovi nechybí inteligence, nebo životní zkušenost, že by si dovedl poradit sám ještě lépe než to můžeme dokázat my za něj - kdyby mu v orientaci nebránil vnitřní zmatek, či kdyby jeho snaha po realizaci zvoleného přístupu nenarážela na vnitřní překážky."  Psychoterapeuté různého zaměření (na rozdíl od poradců) se většinou shodují v tom, že nikdo jiný nemůže být větším odborníkem na život klientů než pacienti a klienti sami. Oni sami nejlépe znají svoji situaci, své životní zkušenosti, své hodnoty. Oni jsou zodpovědní za svůj život.  Psychoterapeuté, místo aby klienta nutili žít podle terapeutových hodnot a názorů, projevujících se radami a instrukcemi, pomáhají klientům využít jejich vlastních sil a najít jejich vlastní cestu k řešení problému.  Zatímco dříve byla psychoanalýza komunistickým režimem  u nás odsuzována a potlačována, v lepším případě tiše tolerována, dnes mnoho psychoterapeutů i manželských a rodinných  poradců  přijímá mnohé psychoanalytické koncepty jako samozřejmé a užitečné, někdy dokonce, aniž by si uvědomovali, že je objevili a popularizovali psychoanalytici.

Začátky psychoanalytické terapie u nás  jsou spojeny se jmény psychologů : Slavoje Titla, Jaromíra Teichmana a Vratislava Strnada a Karla Kopřivy. Všechny nás spojovala hluboká nespokojenost se stavem manželského a rodinného poradenství v té době (70- 90. Léta) a intenzivní pozitivní osobní zkušenost z vlastních tréninků a také první zkušenosti s léčbou neurotických a hraničních pacientů. Tzv. manželské poradenství (párová terapie se prakticky neprováděla) bylo charakterizováno nepochopením nevědomých souvislostí, povrchností, zaměřeností na změnu chování a instruktivitou či direktivitou  .V přátelských diskuzích se jmenovanými kolegy jsme společně hledali jiné možnosti -psychoterapeutické přístupy založené na psychoanalytickém chápání.

Karel Kopřiva a Vratislav Strnad pracovali již delší dobu v oblasti manželského a rodinného poradenství. Kliničtí psychologové J.Teichman a S. Titl pracující v psychiatrické léčebně Bohnice, začali  v manželském poradenství pracovat zpočátku externě. Koncem 80. let  S. Titl přešel z psychiatrické léčebny -Bohnice do Manželské  a předmanželské poradny ( později-Poradny pro rodinu a manželství a mezilidské vztahy).

Byla to zásluha Karla Kopřivy, psychoanalytického psychoterapeuta a erudovaného manželského poradce, že  se pod jeho vedením podařilo vytvořit detašované pracoviště manželské poradny zaměřené na psychoterapeutické služby klientům. Dalšími členy pracoviště byli Slavoj Titl , Vratislav Strnad a sociální pracovnice Lenka Konečná-Šimková. Všichni kromě Lenky Konečné-Šimkové jsme byli v různých fázích psychoanalytického výcviku a na našich pracovně- přátelských setkáních jsme hledali nové možnosti přístupu ke klientům. Takové, které by byly založeny na nových poznatcích a zkušenostech s psychoanalýzou. Všichni jsme intenzivně studovali moderní psychoanalytickou teorii a techniky terapie . Naše pracoviště uspořádalo řadu seminářů  s cílem seznámit  odbornou veřejnost s  psychoanalytickým přístupem  a především díky Karlu Kopřivovi se podařila, na danou dobu a poměry neobvyklá věc, publikovat „Sborník - Moderní psychoanalýza a manželské poradenství" (Praha 1988),který obsahuje psychoanalytické příspěvky V. Mikoty, S.Titla, K.Kopřivy . Ty se staly základem budoucích aplikací do párové a rodinné terapie.

V.Strnad, Lenka Konečná-Šimková i Karel Kopřiva se začali stále více zaměřovat na rozvíjení systemického přístupu k párové a rodinné terapii. S. Titl hledal cesty jak pracovat s párem a rodinou psychoanalyticky. Vedle sebe pak na pracovišti koexistovala dvě zaměření - systemické a psychoanalytické  vzájemně se obohacovaly.  Spolu s dalšími  kolegy z poradny, kteří nastoupili psychoanalytický výcvik - Lucií Luckou, Lídou Padevětovou a Pavlem Horčákem jsme začali s kazuistickými semináři, z nichž se později , jak se nabalovali další zájemci, vyvinuly intervizní "peer group" setkání, která stále i po více než 20 letech pokračují (obohacena novými, mladšími kolegy) i když jejich zaměření se více posunulo od párových problémů k individuálním terapiím. Jejich cílem byla a je vzájemná pomoc s komplikovanými individuálními psychoterapeutickými případy. Aktivně pracující,  psychoterapeuticky orientované pracoviště v rámci poradny, bylo ale  po několika letech , z rozhodnutí vedení poradny, zrušeno a to odstartovalo postupný odchod všech analyticky orientovaných poradců pražské poradny do soukromých praxí. Založení soukromé praxe naštěstí neomezilo osobní kontakty, plodné diskuze, ani  nezbrzdilo rozvíjení párové a rodinné terapie, naopak je podpořilo .

Rozvíjení psychoanalytického přístupu napomáhal  od počátku v přátelských diskuzích, svou  inspirativní, inteligentní  skepsí,  také Jaromír Teichman, který až do počátku 90.let zůstával jako klinický psycholog v PL Bohnicích, ač externě pracoval v Poradně pro rodinu a manželství. Počátkem 90. let pomáhal vytváření  základní techniky psychoanalytické párové terapie. Byla výrazně inspirována knihou D.Wille -„Couples Therapy; A Nontraditional Approach"   (1981) a pracemi Jurga Wiliho (1990..)

V r.1993 jsme s kolegou J.Teichmanem otevřeli první trénink v psychoanalytické párové terapii. Byl zaměřen především na pomoc poradcům manželských a rodinných poraden, kteří absolvovali experienciální  část svého výcviku v některé modalitě „dynamické", nebo psychoanalytické terapie a nebyli spokojeni s tou formou práce, která se běžně na jejich pracovišti praktikovala. Později do výcviků přicházeli i lékaři a kliničtí psychologové, což obohatilo výcviky o nové  myšlenky a zkušenosti. Frekventanti za sebou měli většinou výcvik v SURu, tedy zkušenost se  skupinovou terapií. Výcvik se odehrával ve 2 dnech - v pátek a sobotu- 1x v měsíci. Program sestával z asi 60 hod. obecné psychoanalytické teorie, asi 60 hod. specifické teorie párové terapie a asi 120 hod. supervizí ve skupinovém uspořádání tzv. bálintovským způsobem. Poslední supervizní semináře byly věnovány případům frekventantů a přípravě závěrečných kazuistik. Podmínkou certifikátu bylo úspěšné vedení alespoň jedné párové terapie.

Jak se naše aktivity rozšiřovaly cítili jsme větší potřebu organizační zakotvenosti. 10.3.2004 jsme (Slavoj Titl, Jaromír Teichman, Lucie Lucká, Lída Padevětová)  založili Institut  psychoanalytické párové a rodinné terapie ( IPPART) jehož hlavním úkolem bylo a je vzdělávání psychoanalyticky netrénovaných kolegů. Později jsme s Lucií Luckou v rámci České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii (ČSPAP), vedle sekce skupinové terapie, individuální terapie, dětské terapie, založili  i sekci pro párovou a rodinnou terapii ,určenou především pro erudované, v psychoanalytické terapii  cvičené, terapeuty. V přístupu, který propagujeme, vycházíme ze základních principů psychoanalytické terapie za něž považujeme zaměření na intrapsychickou realitu klientů,  naslouchání a reagování na nevědomý materiál, práce na přenosu a protipřenosu, rozvíjení vhledu a porozumění v situaci terapeutické neutrality a abstinence. V současné době tedy existují dva instituty věnující se tréninku párových terapeutů. Jeden pro trénink erudovaných psychoanalytických terapeutů,kteří jsou členy  ČSPAP a druhý pro trénink terapeutů se zkušenosti z různých modalit tzv. dynamických terapií (skupinových terapií, gestalt terapie, apod.)- IPPART. 2010 jsme založili skupinu pro studium psychoanalytické rodinné terapie. 

Nevědomé aspekty neplodnosti a psychoanalytický pohled
V angličtině concieve, vyjadřuje současně a) počít i b) myslet, mít představu. Vystihuje tvořivý akt plodného páru, jeho hmotnou i symbolickou rovinu. K početí dochází „v rámci sexuální hry, ve vzájemné touze ženy a muže, navzdory všem překážkám, klopýtnutím a nedorozuměním. Jde o zcela odlišné pojetí než je laboratorní vědecké rozmnožování gamet, jehož cílem je vyrobení dokonalé bytosti v dobrém zdravotním stavu se správnou genetickou výbavou. Psychoanalýza může doprovázet příchod nedokonalé lidské bytosti na svět, bytosti která je v zajetí rodičovských přehmatů, která se dokáže vyvíjet navzdory omylům svých rodičů. Bez ohledu na to, zda proces změny povede ke zplození dítěte nebo nepovede, nabízí psychoanalýza možnost vrátit do rozmnožování vztahovou rovinu, zabývat se touhou partnerů, touhou jeden po druhém, touhou po smyslu, po mužském a ženském elementu, touhou dát všemu pevný tvar (Desjardins-Simon, 2015).
Supervizní seminář pro zkušené v prvním pololetí 2017 se konají:

3.února, 24.března, 12.května


Semináře se konají v pracovně paní magistry Lucie Lucké: Kafkova ul. 3/320, Praha 6 .

Platbu za seminář : 800,- Kč ,prosím, pošlete na účet IPPARTu. Č.účtu :2400760729/2010. (Do poznámky napište svoje jméno kvůli identifikaci platby).
Doporučujeme

Doporučujeme

Sigmund Freud

Sigmund Freud

Zakladatel psychoanalýzy
IČO : 26661705
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one